Jednačtyřicetiletý Jindřich je milující táta od rodiny. Svým dvěma dětem, devítileté Terezce a sedmiletému Jindříškovi, se snaží stačit ve všem, co podnikají, i když se kvůli následkům dětské mozkové obrny nemůže spolehnout na vlastní nohy. Při chůzi je odkázaný na francouzské hole, nebo používá elektrický skútr. Rodina je ale pro Jindru vším, a tak je moc rád, že teď s manželkou budují vlastní bydlení. Starší dům se ale neobejde bez mnoha úprav. Na to, aby se v něm Jindřich mohl sám bezpečně pohybovat, už rodina vyčerpala všechny finanční rezervy. Ještě však chybí dodělat koupelnu, na kterou bychom spolu s vámi rádi Jindrovi přispěli.
Když se Jindra před 41 lety narodil, nevážil ani jeden kilogram. Předčasný příchod na svět si vyžádal svoji daň. Trpí dětskou mozkovou obrnou a celý život potřebuje k chůzi francouzské hole. Ujde ale jen kratší vzdálenost, na delší cesty využívá elektrický skútr. „Vyrůstal jsem s vědomím, že kvůli svému zdravotnímu stavu budu žít život sám. Nyní mám manželku a dvě krásné zdravé děti, které nadevše miluji. Pro mě splněný sen, ve který jsem ani nedoufal,“ říká.
Čtyřčlenná rodina dříve bydlela v Liberci v pronajatém bytě, nebyl ale bezbariérový. Jindra s manželkou se proto mnoho let marně snažili najít vhodnější bydlení. „Koupit vlastní byt jsme si kvůli vysokým cenám nemohli dovolit a nájmy se hledaly špatně s ohledem na můj zdravotní stav,“ popisuje. Když se jim proto před dvěma lety v rámci dědického vyrovnání naskytla možnost odkoupit rodinný domek a předělat ho na míru Jindrovým potřebám, neváhali. „Bohužel neočekávaný špatný technický stav domu si vyžádal všechny naše úspory,“ dodává.
J
indřich pracuje na zkrácený úvazek jako obchodní zástupce, na starosti má péči o zákazníky. Od úřadu práce získal příspěvek na práci řemeslníka, peníze na zařízení bezbariérové koupelny si ale musí sehnat sám, a to už není v jeho silách. Potřebuje sprchu a také by si moc přál hydromasážní vanu. „Někdo by mohl říct, že je to pohodlný výstřelek, ale já mám vyzkoušeno, že mi teplé vodní proudy pomáhají od silných bolestí zad,“ vysvětluje. „Do lázní se kvůli nynější situaci jen tak nepodívám,“ dodává.
Když byli Terezka s Jindříškem menší, říkali tatínkovi, že by mu rádi spravili nohy. S tím pomoci neumíme, Jindrův stav se naopak s přibývajícím věkem pomalu zhoršuje. Můžeme mu ale společně pomoct, aby se doma cítil a pohyboval bezpečně. A díky masážní vaně mu také můžeme ulevit od bolestí zad.
Děkujeme, že se k nám přidáte.
Fotogalerie