Sedmnáctiletá Agáta trpí následky dětské mozkové obrny a krátkou vzdálenost ujde jen díky ortézám. Jinak je odkázaná na vozík. Navzdory svému handicapu miluje hory, má ráda rychlost a vítr ve vlasech. V zimě, v létě se prohání na vozíku i na monoski. A když to nahoru nejde na vozíku, bráška ji vynese na vrchol ve vlastnoručně vyrobené krosně.
Agátin příběh jsme vám poslali v listovní zásilce. Víc než cokoliv jiného o téhle 17leté slečně vypovídá úryvek z její vlastní básně: „Příroda se probouzí, hned na hory vyrazím. Lysá hora je volba jasná, tam jsem vždycky šťastná. Krásnými výhledy se kochám, takové štěstí já mám. Vozíkem si nahoru vyjedu sama, a za mnou utíká máma.“
Speciální ortézy, díky kterým Agáta udělá sama pár kroků, jsou už dnes každodenní součástí jejího života. Ale nebylo to tak vždycky. „Lezla jsem po kolenou a najednou to nešlo. Ztratila jsem svoji svobodu a bylo to pro mě strašně omezující a nezvyklé,“ vzpomíná Agáta na chvíle, kdy měla ortézy poprvé. Před několika lety prodělala náročnou operaci kyčlí, a tak musí stále intenzivně rehabilitovat. Nebyla by to ale ona, aby se na často náročné cvičení netěšila. Není za tím jenom její statečnost a vůle bojovat se svým handicapem, ale i sympatický fyzioterapeut Martin. „Kouká na něj jak na obrázek, ale já jsem také moc spokojená. Cvičení je dynamické a přesně vyhovuje Agátině naturelu,“ dodává maminka.
Touží se osamostatnit
S maminkou Marcelou, která jí do kopců občas nestačí, jsou na všechno samy. Tatínek od nich odešel, starší bráška už u nich nebydlí. Ale nehroutí se, nepropadají chmurám, naopak, rády se špičkují, podnikají dobrodružné výpravy a navzdory všemu, co je potkalo, je u nich často veselo. Agáta už by si ale chtěla vyzkoušet, jestli se o sebe dokáže postarat sama. Tento rok končí základní školu a chce pokračovat na obchodní škole s internátem v Brně, kde poskytují i osobní asistenci, kterou stále potřebuje. Bude to pro ni velká změna, daleko od domova, od maminky... Když se jí zeptáte, na co se nejvíce těší, se smíchem odpoví: „Zbavím se mamky.“ A mamka? S úsměvem dodává: „Musela jsem ji ujistit, že tam první týden budu s ní.“
Agátina touha po svobodě a odhodlání být co nejvíce soběstačná je ohromující. Aby se mohla sama obsloužit, aby při chůzi neupadla, v tom všem jí pomáhají ortézy vyrobené přesně na míru. Jsou pro ni nepostradatelnou kompenzační pomůckou. Jenže Agáta roste a potřebuje nové. Ortézy však stojí více než 160 tisíc korun a zdravotní pojišťovna na ně nepřispívá. Pro Agátinu maminku to je příliš vysoká částka, a tak se teď každá podaná ruka hodí. My bychom jí pomocnou ruku rádi podali a vás bychom chtěli poprosit, abyste se k nám přidali. Děkujeme!
Fotogalerie