Úspěšný student, výzkumník, sportovec. Martin měl do života našlápnuto opravdu dobře. Jenže pak přišel pád z kola, při kterém si těžce poranil páteř a zůstal upoutaný na invalidním vozíku. Teď bojuje za návrat do života, jaký miloval. Chce zase studovat, pracovat a sportovat. Pomozme společně Martinovi získat zpět samostatnost.
Hory jsou Martinova láska. Zdolávat vrcholy chce i na vozíku.
Osmadvacetiletý Martin si ještě nedávno představoval svůj život docela jinak. Vystudoval strojní fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě a i díky dobrému prospěchu začal na univerzitě pracovat ve Výzkumném energetickém centru. Dál přitom pokračoval v doktorském studiu. Velkou součástí Martinova života byl také sport. Nejvíc času trávil na kole, ale také chodil a běhal po horách. „Dokonce jsem se zúčastnil extrémního závodu B7, což je přechod 7 beskydských vrcholů v délce 100 km, a ač vyčerpán, tak jsem závod dokončil,“ vypráví Martin. Když mu po práci nezbýval čas, nebo bylo venku ošklivo, navštěvoval alespoň posilovnu, aby se udržel v kondici.
Poslední rok pak Martin našel zálibu v adrenalinu. S kolem si užíval freeride v horách a traily v bikeparcích. Jenže právě jízda v bikeparku se mu stala osudnou. „Byla to první jízda ten den, takzvaná rozehřívací. Byla to jedna z nejjednodušších tras v bikeparku, kterou jsem měl projetou už asi tisíckrát. Doteď nedokážu pochopit, jak se to mohlo stát. Ale stalo se. V jedné zatáčce jsem vyletěl a skončil ve stromě. Byl z toho oboustranný pneumotorax plic, zlomených několik žeber, zlomená klíční kost a především zlomená páteř a přerušená mícha v oblasti Th6,“ popisuje Martin.
"Již teď vím, že se jednou dostanu na vozíku, vlastními silami, na nejvyšší vrchol Beskyd Lysou horu," nevzdává se Martin.
Nepomohl ani hrudní a páteřní chránič, který na kole vždy nosil. Záchranáři Martina museli letecky transportovat na neurochirurgii v Hradci Králové, kde ho lékaři po dvou operacích o délce 8 hodin dali dohromady. „Asi měsíc jsem ležel na zádech a nedokázal se pohnout,“ říká Martin. Rehabilitovat začal hned záhy na spinální jednotce v Ostravě, jenže mu ve zlepšování stále bránily záněty močového měchýře. „Nyní jsem v rehabilitačním ústavu v Hrabyni a konečně můžu cvičit. Každý den po terapiích, ale i o víkendech chodím navíc do posilovny, kde opět můžu makat, jako v posilovně před úrazem. Již teď vidím, že se dřina vyplácí.“
Hnacím motorem je pro Martina obrovská vůle vrátit se do života, ve kterém by byl zcela samostatný. „Rád bych se vrátil do práce a pokračoval ve studiu, které jsem musel přerušit. Velkou motivací je také sport. Již teď vím, že se jednou dostanu na vozíku, vlastními silami, na nejvyšší vrchol Beskyd Lysou horu. A určitě bych chtěl opět jezdit na kole, tedy na handbiku,“ plánuje Martin. Nedocenitelným pomocníkem by byl pro mladého muže vlastní vůz. „Automobil bych využíval pro dopravu do práce, do obchodu, k lékaři, k příbuzným, prostě všude, kde bude potřeba. Ale také bych chtěl auto využít k znovu zapojení do aktivního života. V létě do něj naložit handbike, v zimě monoski a zajet si někde do hor.“
Pomozte Martinovi sportovat a cestovat zase jako před úrazem. Za jakýkoliv příspěvek Vám předem děkuje.
Fotogalerie