V roce 1995 bylo Tereze deset let. Chodila jako každé dítě do školy, hrála tenis a v umělecké škole se zdokonalovala ve výtvarném umění. V říjnu náhle zkolabovala. Rodiče si tehdy od lékařů vyslechli, že má mozkový nádor a její stav je velmi vážný.
Tereza podstoupila několik operací, ta nejdelší trvala devět hodin. Po dlouhých dvanácti měsících v nemocnici se pak konečně dostala domů ke svým rodičům a bratrovi. Postupně se začala vracet do života a vnímat svět, ale navzdory intenzivním rehabilitacím zůstala odkázána na pomoc druhých. Pohybuje se jen na invalidním vozíku.
Pokud to její zdravotní stav dovolí, jezdí s mámou a tátou na kratší výlety nebo za kulturou. Hodně času ale tráví doma. Ráda by ulehčila svým stárnoucím rodičům, kteří se o ni starají. Požádala proto o příspěvek na bezbariérovou přestavbu bytu:
„Abych se mohla po bytě lépe pohybovat, musíme zrekonstruovat byt, aby byl bezbariérový. Každý sponzorský dar mi pomůže v mé nepříznivé situaci a ulehčí mým rodičům s mojí manipulací.
Děkuji vám všem, Tereza.“