Patrik dostal po narození infekci a málem umřel na otravu krve. Deset dní na přístrojích se trvale podepsalo na jeho zdraví. Ve čtyřech letech sám neleze ani nechodí a se vším potřebuje pomoct. O svůj život se ale Páťa dokáže poprat. Usilovným cvičením se pomalu posouvá kupředu, a protože nemluví, obětavou péči rodičům oplácí alespoň hlasitým smíchem. Loni byl pro něj velký výkon natáhnout ruku a sáhnout si na vánoční ozdobu, letos už třeba sám vydrží u stromečku i malou chvilku sedět. A kdo ví, třeba si za další rok i sám rozbalí nějaký ten dárek. Bez rehabilitací to ale nepůjde, a tak rodiče prosí o pomoc s jejich financováním.
.jpg.aspx "Patrik-s-rodici-u-stromecku-(uvodni).jpg")
Když se Páťa narodil, zažili jeho rodiče chvíle bezmoci. Z mámina bříška se mu nechtělo, po vyvolávaném porodu ale dostal infekci, kterou měla i jeho maminka, prodělal otravu krve a deset dní strávil v inkubátoru. Byl napojený na mimotělní oběh a lékaři mu dávali silná antibiotika. „První dva dny jsem měla pocit, že se mi to zdá, že se vzbudím a bude to zase všechno dobré,“ vzpomíná maminka Lenka Nováková. Na Páťu se chodila dívat jako na rybičku v akváriu. Vzít ho poprvé do náručí mohla až po více než týdnu. A na společnou cestu domů si Novákovi museli počkat dokonce celý měsíc.
Neumí říct, co ho trápí
„Je to hrozný pocit, že nevíte, jak mu pomoci,“ říká maminka.Boj za Páťův život nicméně příchodem domů neskončil, naopak. Poporodní komplikace si totiž vybraly svou daň. Patrik trpí centrální hypotonií, svaly má ochablé a ruce a nohy naopak zaťaté. Lékaři mu diagnostikovali netypickou dětskou mozkovou obrnu a také zrakovou vadou. Ve čtyřech letech jen válí sudy, neumí se sám plazit, neleze, nesedí a ani nechodí. Stále nosí plínky a se vším potřebuje pomoct. Zjistit, co potřebuje, je přitom pro rodiče někdy opravdový oříšek. Páťa totiž nemluví. „Kolikrát se rozpláče a my ani nevíme, co ho trápí, někdy ho stačí jen pochovat, někdy nevím, co s ním. Je to hrozný pocit, že nevíte, jak mu pomoci,“ popisuje maminka. „Je to hrozný pocit, že nevíte, jak mu pomoci,“ říká maminka.
Naštěstí u Nováků převládají chvíle, kdy se malý Páťa směje. „On má takový ten upřímný hlasitý dětský smích, rád dělá blbosti, tak je u nás často veselo. I na terapiích, někdy se při cvičení zakloní hodně dozadu a terapeutka ho musí přemlouvat, aby se vrátil. Ale on ji má na háku, směje se a dělá jí naschvály,“ popisuje maminka. Dodává ale, že Páťa dokáže být i pěkný paličák, má svoje názory, které umí dát i bez řeči pořádně najevo. „Když s námi nesouhlasí, umí se pěkně vztekat. Je vidět, že vnímá, že city tam jsou.“
Ze cvičení udělali rodiče hru
Rodiče dělají pro Patrika první poslední, absolvují s ním různé rehabilitace, s maminkou je denně na cestách. „Cvičení je pro Páťu zásadní, jedině tak posílí svaly a posune se dál. Dneska, když ho posadíme, pár vteřin vydrží sedět sám. To bylo ještě před rokem nemyslitelné,“ popisuje maminka. „Není to ale tak, že by si sedl na botník a já bych mu mohla obout boty. Hypotonici jsou jako hadrové panenky, svaly je neudrží. Ale i když už je těžší, tak je pro nás lehčí ho nosit. Když nosíte človíčka, který vám v náručí jenom visí, je to mnohem těžší, než když vám trochu pomůže a chytí se kolem krku,“ říká maminka.
Ze začátku Patrik cvičil Vojtovu metodu. Pokrok se ale nedostavoval. Namísto toho Patrik při cvičení jen brečel, dokonce dostával hysterické záchvaty a dokázal odporovat tak silně, že se maminka bála, že jí spadne. „Zvolili jsme tedy terapie, které jsou formou hry. Vždycky mu říkáme, že si jdeme hrát, i když je to taky pěkná dřina,“ popisuje maminka. Dnes má Páťa každý všední den něco - neurorehabilitace, plavání, ergoterapie... A moc si oblíbil ježdění na koni. „On má odmala rád výzvy, čím je to těžší, tím se do toho pouští a chce to dělat. Vidím, že má obrovskou motivaci. Teď už jezdí na koníkovi narovnaný v sedě. A jak se na koni musí neustále vyrovnávat a zatínat svaly, moc mu to pomáhá,“ popisuje maminka Lenka.
Rehabilitace vysávají rodinný rozpočet
Všechny terapie ale stojí spoustu peněz, zdravotní pojišťovna na ně nepřispívá a rodinný rozpočet už na ně nestačí. Tím spíš, že se maminka věnuje většinu dne Páťovi a naplno pracovat může jen tatínek. Novákovi se proto s žádostí o pomoc obrátili na Konto Bariéry, a to se jim rozhodlo pomoci.
Vánoce jsou časem zázraků a splněných přání. Pro rodiče malého Páti je zázrak už jen to, že je jejich syn navzdory všem zdravotním komplikacím naživu. A přání? Jedno teď rodině můžeme splnit společně: Aby Páťa mohl i v příštím roce dál jezdit na hipoterapie a ergoterapie, potřebuje 80 tisíc korun. Přispět mu můžete do společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz. Pokud se podaří vybrat více peněz, přispěje Konto Bariéry Páťovi také na další potřebné rehabilitace.
I díky vaší pomoci bude Patrik zase o kousek blíž k tomu rozbalit si vánoční dárky pod stromečkem sám nebo prostě jen obejmout rodiče. „Patrik je teď hrozně kontaktní a má moc rád mazlení, je to šťastné dítě, nemůže sice vůbec nic dělat, ale ve finále je šťastný. Jsem moc ráda, že ho nic nebolí, že ho nic netrápí. Má skvělou povahu,“ uzavírá Páťova maminka.
Děkujeme, že s námi Páťovi pomůžete!
CHCI POMOCI
Fotogalerie