Petr snil o létání v oblacích, nešťastná nehoda na paraglidu mu ale obrátila život naruby. Jeden silnější poryv větru a pád na skály ho v den jeho 25. narozenin připravily o možnost chodit. Ani na invalidním vozíku ale Petr neztratil vůli žít naplno. Dostudoval vysokou školu, našel si dobrou práci a vrátil se i ke sportu. Probojoval se dokonce do české lyžařské reprezentace a v březnu 2026 bude už podruhé hájit národní barvy na paralympiádě. Aby však udržel tempo se světovou špičkou, potřebuje naši pomoc s pořízením nové monoski.
Petr vám posílá poděkování. I díky vaší pomoci uspěl na paralympiádě!
Rád bych z celého srdce poděkoval Kontu Bariéry a všem dárcům, kteří přispěli na pořízení monoski. Vaše podpora pro mě znamenala mnohem víc než jen finanční pomoc – byla to pro mě zásadní opora v období náročné přípravy a velká motivace pokračovat. Díky vybraným prostředkům jsem mohl trénovat s kvalitní monoski, která odpovídá parametrům potřebným pro vrcholový sport. Právě toto vybavení mi umožnilo připravit se na Zimní paralympijské hry 2026 na úrovni, která by pro mě jinak byla nedostupná.
Vaše pomoc měla přímý dopad na moje výsledky v Miláně a Cortině. V jednom z hlavních závodů v paraalpském lyžování jsem dokázal vybojovat 15. místo v alpské kombinaci, dále 19. místo v obřím slalomu a 16. místo ve slalomu, což je pro mě osobně obrovský úspěch a potvrzení, že společné úsilí mělo smysl. Jízdy na paralympiádě byly náročné, ale zároveň nesmírně silné a emotivní. Každý start jsem jel s vědomím, že za sebou mám lidi, kteří mi věřili, podpořili mě a umožnili mi na tuto cestu vůbec nastoupit. To je pocit, který si ponesu celý život. Monoski, na kterou jste přispěli, pro mě nebyla jen sportovním vybavením. Byla to šance, naděje a symbol toho, že dobrá vůle lidí umí posunout hranice toho, co je možné.
Všem dárcům, Kontu Bariéry a každému, kdo k tomu přispěl jakýmkoli způsobem, děkuji z celého srdce. Bez vás bych na paralympiádě nestál na startu s takovou jistotou a přípravou, jakou jsem měl. Vaší podpory si velmi vážím.
S pozdravem Petr
Devětatřicetiletý Petr se narodil v Ústí nad Labem, vystudoval tam základní školu a gymnázium. Už odmala měl spoustu koníčků a rád sportoval. „Hrál jsem volejbal, tenis, karate, plaval, jezdil na kole, bruslích, lyžích, snowboardu, chodil na výlety,“ vypočítává Petr. Lákaly ho také výšky, a tak ve třinácti začal s horolezectvím. Vzájemně se podporovali s o dva roky starším bratrem Honzou. V devatenácti letech se Petr přestěhoval do Prahy, kde začal studovat Fakultu dopravní na ČVUT v Praze. O čtyři roky později úspěšně dokončil bakalářské studium v oboru Technika a technologie v dopravě a spojích a pokračoval dál v magisterském studiu oboru Letecká doprava na stejné škole. „Jak jsem rostl, rostla i má touha po výškách. V roce 2009 jsem absolvoval kurz paraglidingu a začal jsem létat v oblacích mezi ptáky, splnil se mi můj dětský sen,“ vzpomíná Petr.
Krutá diagnóza
„První ortel zněl, že pravděpodobně zůstanu ležící,“ vzpomíná Petr. Z létání má spousty pěkných a veselých zážitků. Na ten poslední se však snaží zapomenout. Na jaře 2011, přesně v den svých 25. narozenin, se Petr vydal na kopec létat na oblíbeném paraglidu. Stačil ale jeden silnější poryv větru, který mu zmuchlal celé křídlo, a Petr se nekontrolovatelně zřítil k zemi na skály. „V ten den se mi obrátil život vzhůru nohama. Po vyproštění a transportu vrtulníkem do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem jsem prodělal první z mnoha komplikovaných operací. V dalších dnech jsem si vyslechl první ortel, že pravděpodobně zůstanu pouze ležící,“ vypráví Petr. „S tím jsem se však nechtěl smířit, a i přes nekonečné bolesti jsem následné tři týdny, které jsem strávil na oddělení ARO, bojoval o svůj život a věřil v lepší zítřky.“
Prvotní diagnóza se naštěstí nepotvrdila. Léčení ale zabralo dalších sedm měsíců. Během nich byl Petr s krátkými přestávkami hospitalizovaný na chirurgii a protetickém oddělení a absolvoval dalších deset náročných operací. Domů do domácího léčení, kde na něj čekala přítelkyně, ho lékaři propustili až koncem roku 2011. Cvičení a rehabilitace, které mu pomáhají k samostatnosti a soběstačnosti, se staly jeho každodenní rutinou. Petr ale rovnou naskočil také zpět do studia. „I přes silné bolesti jsem se učil na státní závěrečnou zkoušku, kterou jsem koncem ledna 2012 ukončil magisterské studium na ČVUT,“ říká. Velkou vůli bojovat mu dodala a stále dodává především podpora ze strany rodiny, kamarádů. V novém startu do života pomohlo Petrovi i Konto Bariéry, v roce 2013 si díky podpoře nadace mohl pořídit svou první monoski.
Ve světové špičce
Petr na paralympiádě v Pekingu v roce 2022. (Foto: Archiv ČPV)
V současnosti Petr pracuje na plný úvazek jako finanční analytik v bance. Zároveň reprezentuje Českou republiku v alpském lyžování handicapovaných na vrcholové úrovni. Za sebou má tři mistrovství světa, paralympiádu v Pekingu a na tu následující, v italském Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026 už splnil kvalifikační kritéria a pečlivě se připravuje. Neobejde se však bez kvalitního vybavení. „Jak roste výkonnost a náročnost absolvovaných závodů a tréninků, roste i opotřebení a nutnost vybavení modernizovat častěji než dříve. Současná monoski mi již nevyhovuje. Abych udržel tempo se světovou špičkou, rád bych si pořídil novou, jinak posazenou, s jinou sedačkou a s aerodynamickým krytem... I ve výrobě jdou dopředu a na svahu je to pak hodně znát,” vysvětluje Petr.
Ačkoliv Petr pracuje na plný úvazek, na pořízení nové monoski mu nezbývá dostatek peněz. Splácí hypotéku za bezbariérové bydlení a zdravotní pojišťovna na sportovní vybavení pro handicapované nepřispívá. Celková cena Monoski Tessier Scarver včetně příslušenství přesahuje 11,5 tisíce eur., tedy více než 280 tisíc korun. Rádi bychom proto Petrovi pomohli. Věříme, že jeho sportovní nadšení a výsledky jsou motivací nejen pro lidi po úraze. Držíme mu palce a děkujeme, že se k nám přidáte!
Fotogalerie