Vozík s pohonem pro Natálii

Někdy jen stačí být ve špatnou chvíli na špatném místě, aby se člověku obrátil život naruby. Na Natálii Jelínkovou (29) letos na jaře spadl strom. Ve veřejné aleji, za pěkného počasí, když se procházela se svými dvěma psy. Silné větve jí způsobily mnohočetná zranění, která jen se štěstím přežila. Venčit psy už ale bude kvůli poškozené míše jen vozíku. Po půl roce v nemocnicích se teď vrací domů a potřebuje vaši pomoc.

Předposlední březnovou sobotu si Natálie Jelínková udělala se svými dvěma psy výlet kolem Žďáru nad Sázavou. Jarní sluníčko hřálo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se počasí mělo zkazit. Opak byl ale pravdou. Na cestě, kterou po obou stranách lemují vysoké stromy, a kudy po turistické značce denně projdou desítky lidí i dětí, ji zničehonic zastihl prudký vítr a déšť. „Byla to asi pětiminutová přeháňka. Teda alespoň podle meteorologické zprávy, kterou mi pak citovala policie. Poslední, co si pamatuji já, bylo, jak se zvedá vítr a prach od země,“ vypráví devětadvacetiletá žena.

Za chvíli už zase svítilo sluníčko. To už ale Natálie bojovala o život. Jeden ze stromů podél cesty byl totiž shnilý, v dešti a větru se zlomil a drobnou ženu zavalil. Vyprošťovat ji museli hasiči. Natálie ležela pod stromem s těžce poraněnou hlavou a páteří, se zlámanými žebry, které jí propíchly plíce, a rozdrcenou pravou rukou. „Asi jsem chtěla být superhrdinka a padající strom chytit, jinak si to neumím vysvětlit,“ zlehčuje s odstupem času děsivou nehodu. Bez včasné pomoci by ale na místě vykrvácela. Pár minut jí změnilo celý život.

Páteř jí sešroubovali, mícha je ale poškozená

Následující čtvrt roku strávila Natálie ve Fakultní nemocnice Brno, z toho kvůli nejrůznějším komplikacím pět týdnů kvůli nejrůznějším komplikacím na jednotce intenzivní péče. „Skoro tři týdny se nevědělo, zda vůbec přežiju,“ říká Natálie. Během několika operací jí lékaři sešroubovali páteř a pravou ruku. Přerušenou míchu ale nezachránili. „Zůstala jsem ochrnutá od žeber dolů,“ popisuje. Kvůli poškozeným plícím musela mít tracheostomii a lékaři jí odsávali hleny. Doteď má problémy s dýcháním, delším mluvením a bojí se virózy. „Měla jsem taky zlámanou čelist, ale ta mi naštěstí srostla sama. Akorát nemám některé zuby,“ dodává.

Z nemocnice ji propouštěli jako „ležáka“. Sama se neotočila na posteli, natož aby se dokázala posadit. Pomoct potřebovala úplně se vším, včetně hygieny, oblékání nebo jídla. S nepřízní osudu se ale rozhodla poprat, i když se všechno musela učit znova. Velkou oporou pro ni v nejtěžších chvílích byla rodina, přítel a také přátelé. „Říkala jsem si, že je hlavní, že jsem to vůbec přežila, už jsem tady totiž vůbec nemusela být,“ vypráví.  A jak se vyrovnává s tím, že už nejspíš nikdy nebude chodit? Hůř to prý zvládá její okolí, než ona sama. „Vidí, že nedělám věci, co dřív, že mi všechno trvá, a chtějí mi hrozně moc pomoct. Ale zároveň ví, že si musím pomoct sama, abych byla co nejvíc soběstačná.“


Natálie s přítelem a svými dvěma psy. 

Všechno chce zvládnout sama

Na začátku září, půl roku po úrazu, byla Natálie ještě v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Když jsme se setkali, zrovna jí skončila tréninková jízda v autoškole, kde si poprvé vyzkoušela auto s ručním řízením. „Čekala jsem, že to bude jednodušší, ale je to dřina. Věcí, které člověk musí dělat jen rukama, je hrozně moc – přidávat plyn, brzdit, točit volantem, dávat blinkr… Potřebovala bych ještě třetí ruku,“ směje se. Během tříměsíčního pobytu v Kladrubech udělala neuvěřitelný pokrok. „Už mi chybí jen dopilovat některé přesuny z vozíku, ale to zvládnu doma,“ říká.

Jenže právě návrat domů bude pro Natálii ten pravý oříšek. Před úrazem bydlela v pronajatém bytě, který opustila, a teď musí hledat nový. „Je to velký otazník, kam se budeme s přítelem stěhovat. Teď jsem jezdila o víkendech na byt k bratrovi, ale jsou tam schody do prvního parta, do kterých mě přítel musel nosit, takže tam to asi nepůjde,“ popisuje Natálie. Ráda by našla bydlení poblíž své rodiny. „Aby mi mohli pomáhat. Přítel sice naštěstí může pracovat z domu, ale pracovním cestám se bohužel nevyhne,“ vysvětluje.

Nutně také potřebuje vozík, který bude lehký a skladný, aby se na něm i se svou drobnou postavou a handicapem zvládla sama pohybovat a třeba ho i naložit do auta. A k němu také přídavný elektrický pohon, aby ujela i delší trasy. „Už před úrazem jsem měla problémy s rameny. A teď, když se musím spolehnout jenom na ruce, dostávají teprve zabrat,“ říká Natálie. Na pravé ruce zpevněné šrouby a kovovými destičkami navíc stále neotáčí zápěstím.

Žije jen z úspor, a ty jí dochází

Natálie vystudovala obor fotografie, focení jí ale zůstalo jen jako koníček. Před úrazem pracovala v administrativě, pomáhala přítelovi v jeho firmě s příjmem objednávek, vyřizovala telefony. „Velká výhoda je, že je to něco, k čemu se můžu i na vozíku vrátit,“ říká. Zatím ale žije jen z úspor, jako OSVČ nemá nemocenskou, a výdaje spojené s návratem do života zdaleka přesahují její možnosti. Vozík, který Natálii vyhovuje, stojí bezmála 130 tisíc korun a pojišťovna ho celý neuhradí. Doplácet bude téměř 55 tisíc. A na dalších 42 tisíc korun vyjde přídavný elektrický pohon, na který pojišťovna nepřispívá vůbec.

„Mám sice životní pojistku, je to ale běh na dlouhou trať,“ vysvětluje Natálie, proč se obrátila s žádostí o pomoc na Konto Bariéry. To se pro ni ve spolupráci s portálem Seznam.cz rozhodlo uspořádat sbírku, která by jí do začátku pomohla s nejnutnějšími výdaji – lehkým vozíkem a pohonem. Přispět Natálii můžete i vy – příspěvkem do společné sbírky Konto Bariéry a portálu Seznam.cz.


Děkujeme, že s námi Natálii pomůžete. 

Fotogalerie